Z historie obce Jíloviště
Vznik obce Jíloviště souvisí s kolonizační činností zbraslavského kláštera, jednoho z nejvýznamnějších klášterů založených posledními Přemyslovci (založen r.1292 Václavem II.). Právě na náhorní planině mezi Vltavou a Berounkou, kde se rozkládaly lesy dosud pouze zvoucí lovce k hojné kořisti, se zbraslavským cisterciákům otevíraly slibné terény pro kolonizaci. Zdejší hluboké lesy měly být zčásti přetvořeny v obdělávanou půdu a osídleny obyvateli, budoucími poddanými cisterckých mnichů.
Husitská revoluce znamenala mohutný převrat i na Jílovišti. Kdo se ze zdejších obyvatel asi 12 ti až 15 ti stavení přiklonil k reformnímu hnutí, nevíme, ale farní kostel někdy po r.1419 zanikl. Nájezdu husitů podlehl i zbraslavský klášter (r.1420) a s ním i celé klášterní panství a jeho jednotlivé vsi změnily majitele. Konkrétně Jíloviště se ujal karlštejnský man, nižší šlechtic a znamenitý válečník Zikmund Bolechovec z Pušperka (také získal nedaleké Dobřichovice). Patřil mezi věrné krále a císaře Zikmunda. Už za vlády Jagelonců se původní církevní zboží navrátilo předhusitským vlastníkům. V seznamu zbraslavských vesnic před polovinou 16.století je Jíloviště zmíněno bohužel jako „ves pustá“. V urbárním seznamu z r.1587 se však již Jíloviště uvádí jako obydlené s celkem devíti usedlostmi. Bezpochyby se tak stalo poznovu úsilím zbraslavských cisterciáků, kteří se už v 16.století snažili vytvořit ze svého majetku soustředěný velkostatek. Správu panství měl na starosti hofmistr prostřednictvím rychtářů- v r.1587 jím byl na Jílovišti jakýsi Jan (příjmení urbář neuvádí).
Zbraslavský klášter měl už od svého založení právo kácet lesy na svých panstvích, ale právě ve 2.polovině 16.století bylo toto právo spíše zneužíváno. Zvýšená stavební činnost (např.pivovar na Zbraslavi, jezy na Vltavě a Berounce) a potřeby brdských uhlířů s sebou nesly vzrůst spotřeby dřeva., takže zdejší krásné lesy vzaly téměř za své. Za stavovského povstání v r.1618-1620 se zbraslavského klášterství ujal karlštejnský purkrabí Jindřich Matyáš Thurn, jenž rozprodal velké lesní plochy sedlákům, kteří v lesích nešetrně hospodařili. A tehdy došlo k vymýcení dubin a bučin.
Za třicetileté války byly poznovu úplně zničeny budovy zbraslavského kláštera. V r.1639 operovaly na Zbraslavsku sbory švédského generála Banéra, v r.1645 žoldnéři generála Torstensona a v r.1648 tu protáhla Wittenbergova armáda. Nejspíše již v r.1639 bylo Jíloviště opět poškozeno, snad úplně zničeno, stavení vypálena. Proto asi chybí i v přehledu statků zbraslavského kláštera v r.1649. O jeho osudu se však dochovaly tři velké soubory pramenů.
V r.1696 byla obnovena fara a škola v nedaleké Líšnici a právě k ní bylo přifařeno i Jíloviště. Tam nebyla fara, ale ani škola, která bývala s farami spojená. A tak jílovišťská dítka chodila do školy (pokud vůbec) do líšnické školy.
Jíloviště bylo ovlivněno svou polohou při jedné z hlavních silnic Království českého (Zlatá stezka). Obyvatelé byli svědky cest obchodníků, táhnoucích vojsk, ale i procesí, která se ubírala především na Svatou horu u Příbrami, s prvním významným zastavením na Malé Svaté hoře za Mníškem pod Brdy.
Z druhého soupisu půdy (tereziánský katastr) z r.1756-1757 uvádí nám známou skutečnost – bonita půdy (pole, pastviny, louky a lada) není valně hodnocena. Byl jí přiřčen stupeň 6 (nejnižší stupeň 8). Z přehledu robot z r.1777 patřilo Jíloviště mezi vsi střední velikosti. Mělo nejméně 23 stavení. Z následujícího josefinského katastru se dozvídáme, že oblast byla osídlena výlučně českým obyvatelstvem. Tento katastr z r.1785 připomíná i pomístní názvy, zachované dodnes: Michov (Mnichov), Močidla, Na plazích, V bučině, Mokropecký meze nebo Mokropecký dílce.
V r.1785 byl zrušen cisterciácký klášter na Zbraslavi a zbraslavské panství v r.1801 připadlo náboženskému fondu. Špatné hospodaření však vedlo k tomu, že v r. 1825 celé panství koupil hrabě Bedřich Jindřich Öettinger-Wallerstein, jenž ho záhy postoupil své choti Marii Anně, rozené Trautmannsdorfové, a po ní statky zdědil jejich syn Karel Bedřich. Veliká pozornost správy panství byla věnována především lesům jako zásobnici dřeva. Dohlížela i na lovnou zvěř, bohaté lesy na počátku brdského hřebene sloužily stále jako znamenitá honitba. Revírníci sídlili na Zbraslavi, Jíloviště pak bylo centrem jednoho ze šesti lesních revírů velkostatku Zbraslav. Podrobné záznamy péče o lesy by mohly být nyní pro mnohé lesní hospodáře skutečně vzorem.
Po r.1848 došlo k proměně správního uspořádání celé země. Jíloviště přestalo být součástí historického Podbrdska a připadlo kraji Pražskému. Při vytvoření okresů zakotvilo v politickém okrese smíchovském a soudním okrese zbraslavském. Došlo ke zřízení skutečné místní samosprávy. Vrchností dosazované rychtáře nahradilo volené obecní představenstvo v čele se starostou. Tak i Jíloviště mělo svého prvního starostu Františka Andrese, jehož zásluhou byla založena v r.1890 i obecní kronika, z níž můžeme dodnes čerpat mnoho zajímavých informací.
V r.1829 začali školáčci z Jíloviště navštěvovat školu v blízké Trnové, s kterou se nakonec v r.1875 Jíloviště spojilo v jednu katastrální obec. Obě obce byly přibližně stejně velké: Jíloviště s 36 domy mělo 248 obyvatel, Trnová s 33 domy 233 obyvatel. V r.1875 při příležitosti návštěvy arcibiskupa Schwarzenberga bylo oznámeno i přifaření Jíloviště ke kostelu sv.Ducha v Trnové, pražskou konzistoří stvrzené v r.1880. Svou zbožnost vyjádřili jílovišští občané v r.1884 vztyčením krucifixu při silnici na Trnovou (dnes ul.Pražská).
V r.1910 došlo ke změně majitelů zbraslavského panství, které zakoupil bohatý podnikatel (povýšený do šlechtického stavu) Cyril Bartoň z Dobenína. Vedle prosperujícího cukrovaru a pivovaru došlo k úpravám zámku (bývalého kláštera), kde jistě nalezli obživu i někteří jílovišští. (Stavební práce vedl architekt Dušan Jurkovič).
Obyvatelstva v obci ubývalo – v r.1901 jich Jíloviště mělo již jen 216 – odcházeli za prací do průmyslových středisek. K úbytku obyvatelstva pak přispěla i I.světová válka.
Po r.1918 v Jílovišti nedošlo k žádným převratným změnám. V r. 1921 byla vyhlášena pozemková reforma. Ovšem Jíloviště samotného se příliš nedotkla. Zbraslavský statek, který se ostatně parcelaci z větší části vyhnul, neměl zde žádné významnější pozemky. Obec v té době zakoupila od panství část dodnes nazývanou „Zvonice“. Největší vlastníci půdy na Jílovišti zůstali při svých právech zachováni. Jedinou významnou změnou bylo, že Trnová byla znovu správně oddělena od Jíloviště (r.1920).
Pro Jíloviště však bylo důležité, že po I.světové válce došlo k nové expanzi cestovního ruchu. O věhlas obce se zasloužil hotel Palace (vybudován 1926) a především slavný hotel Hubertus (renesanční objekt z let 1921-22). Své vily si zde vystavěl pražský primátor Karel Baxa a jeho následovník v r.1945-46 Petr Zenkl. Jíloviště se stalo módní vsí. A tak také začala výstavba prvních chat – zpočátku skromnějších v trampském stylu. Plně se chataření rozvinulo až v 50. až 60.letech. Rozvoj obce přineslo i zkvalitnění prastaré silnice v r.1928. Tato silnice se stala i dějištěm jednoho z našich nejstarších automobilových závodů do vrchu Zbraslav-Jíloviště. Významná byla především elektrifikace obce v r.1930, kdy se na Jílovišti rozsvítila první elektrická svítilna
Jílovišťské lesy svou důležitost nepozbyly ani ve 20.století, kdy stejně jako ve středověku vystoupila vedle ceny dřeva do popředí i důležitost honebního revíru. V pozdějších smutných časech II.světové války nabyla jílovišťská příroda dalšího významu. Sloužila k rekreačním účelům i v zimním období, zejména v zimách bohatých na sníh, kdy kopcovité terény v okolí Prahy přívítali lyžaři, kteří zde hledali náhradu za pohraniční hory ztracené při záboru Sudet.
Jíloviště bylo tedy objeveno jako půvabný kout pro rozvoj „chataření“ a víkendovou turistiku, lehce dostupnou především pro obyvatele z nedaleké Prahy. V posledních letech se pak Jíloviště stalo i atraktivním místem pro trvalé bydlení.Změny a rozvoj Jíloviště po II.světové válce již patří k novějším dějinám obce, o kterých se můžeme dočítat ve stále vedené obecní kronice a od r.1992 i v místním časopise Zvonice, kde jsou víceméně pravidelně připomínána i některá historická fakta a události.
Výše uvedený text o dávné historii obce byl zpracován podle publikace doc.PhDr. Ivany Čornejové „Jíloviště v dobách minulých (1347-1948)“, vydané Reklamní agenturou Mirsa pro Obecní úřad Jíloviště ku příležitosti 650.výročí první písemné zmínky o Jílovišti. Autorka s jejím použitím vyslovila souhlas. Publikaci je možno zakoupit na Obecním úřadu Jíloviště.
